Děti a vnoučata 2

17. května 2018 v 9:51 | Petr Šafránek |  Povídání
Zjistil jsem, že vzpomínky se mi ztrácejí úměrně tomu, jak děti rostou a bohužel nějak rychle stárnou. Já osobně sice nosím v hlavě spoustu ptákovin a přesto si pamatuji obrazy dětí, ale možná to jsou jen fotografie. Výroky však zapadají. Začínám nejstarším vnoučetem, Petříkem.

Petřík Šafránek nejmladší *2002
.Když jsme jej vozili kočárkem, stále říkal leu. Když jsme pochopili, co ukazuje, zjistili jsme, že auta Peugeot. Jednou slyšíme leu a auto nikde. Ukázal na vrata. Bylo na nich klepadlo lev.
- Učil jsem ho jména květin. Vzpomínám jen, že čekanka byla kenkaka.- Jednou na návštěvě u prababičky Inky si hrál na zemi a jakoby nevnímal. Když odcházeli, babička mu řekla -Peťulko, zase budu sama a budu smutná. Odvětil -Takovej je zivot babicko. Ta se začala smát a řekla - Jak takovej malej klouček může vědět, jakej je život? -Pomatenej, babicko.
- Býval často u nás a chodili jsme ven do části Amerika, lesíka s rybníky. "Lovili" jsme bizony a krocany. Byli tam medvědi, vlci, jeleni a dělali jsme jakože střílíme lukem. Najednou mi povídá. -Dědo, ten jelen má mláďátko, nestřílej. A ten vlk, co jde za námi, nás chrání.
-Ulovenou zvěř jsem však musel domů k babičce nosit já. Zkuste táhnout bizona.
-Vždy byl náčelník s různými jmény: Velký hnědý medvět, Orlí spár, Bílý orel, Černý druid atd. Já byl vždy prostý bojovník. Řekl jsem mu, že by mi mohl dát jméno. Dal mi Malý medvěd. Jednou řekl -Dnes jsi náčelník ty. -Jak se budeš jmenovat ty, prostý bojovníku? -Malý mazaný černý lišák.
-V diskuzi s tátou usoudil. -Tati, když dědeček ví všechno o přírodě, je chytrej, že? -A ty jsi teda hloupej?! -No, to máš tak. Každý umí něco. Já třeba jako lékař umím léčit lidi. To dědeček neumí.
- Z návštěvy u nás jsme jej vezli večer domů do Šternberka. Podíval se na svítící hvězdy a vymyslel -Ty hvězdičky jsou nebeské svatojánské světlušky.
Jednou jsme šli Amerikou v zimě, v jedné zahrádce měli asi čtyři kočky. Koukaly na nás z rovné střechy a jak mě uviděly zmizely. Šel jsem dál a vnouček na ně volal. -Kočky, dámy, pojďtesem, nic se vám nestane. Já se díval a říkal jsem si, blázínek. ALE, kočky se za ním vrátily. Jedna dokonce vyběhla ven.
Pokračování příště. Po čase jsem se znovu naučil opravovat. Mějte se hezky. Váš Petr Harry Šafry
 

Přezdívky

16. května 2018 v 11:22 | Petr Šafránek |  Povídání
Přezdívky vzpomínky
Jako dítě jsem měl přezdívky dvě. Podotýkám, že mi jako dítěti hrály svaly na schovku a byl jsem po létě tmavý jako indián. Tak mi starší říkalí Gándí. Bral jsem to jako poctu, nebť Indiáni a Indové byli má trvalá inspirace. Později mě v kontrasti s tyčkovou postavičkou nazvali Melón. Když jsem je štval, tak Melus. Na OZŚ jsem byl členek party bylo nás pět.
Jirka Patrman - Patyš
Zdeněk Seidel - Majzl
Vašek Veselý - Kysa
Jirka Muller - Ik
Petr Šafránek - Pešek
Tehdy měl skoro každý přezdívku. .Jen pár, co si vzpomínám. Čiko, Fotr, Zmija, Brkinci, Pirát, Pšovek a mnoho dalších.
Když jsem byl na VUT Brno, Zdeněk Trčálek, nyní prý inženýr léčitel mě jednou nazval Harry von Šafry a bylo to.
V uničovských strojírnách mi dali Pedro a jinak mi tam známí neřeknou. Postupně to narůstalo.
Pedro Gozales Garcia Duenhas Sandokan Tuley. Můžete si vybrat.
Se zajímavou přezdívkou jsem se naposled setkal v Šumperku u prima kolegy Danislava. Všichni mu říkají Vašek
Pěkný dny přeju. Váš Petr Harry Šafry

Výroky vnoučat

16. května 2018 v 11:06 | Petr Šafránek |  Povídání
Když tak sleduji kamarádku Hanku Otavovou, napadlo mě, že si mohu na mém blogu, když nejsem doma v Holice, zapisovat nápady a poznámky.Vzpomínám na výroky dětí a vnouřat Podotýkám, že jsme všichni přírodně založení.

Petřík Šafránek mladší 1973
.Na WC páni pohlédl na mušle a pravil - Já vím tatínku, co to je. To jsou čůrátka pro chlapy.
.Držel kliku od mlýnku na kafe. -To je motorový točivník.
.Podržel vázu na kytky a podíval se ze spodu. -To je dolek.
.Rád používal pro množství slovo HABADĚJ.
.Když psali na měšťance, čím chtějí být v životě.
- šestka ... výzkumným pracovníkem (podle táty - VÚ Sigma)
- sedmička ...archeologem
- osmička ...paleontologem
.Kvarta na gymplu dle přihlášekna VŠ
- analytická chemie na PF UP
- aplikovaná analytická chemie VŠCHT Pardubice
- lékařská faklulta UP
- vybral si medinu, je anesteziologem a teď pracuje na JIP FN Hradec Králové

Janička Šafránková Nová 1977
.Jela v pěti letech s babičkou holickou, která hůře slyšela docvičení. Proti nim seděla klasická babička čarodějnice. Jen neměla černou kočku a pometlo. Dcerka se naklanila k babi a zašeptala
- Babičko, není to čarodějnice?
Paní se zasmála a řekla - Holčičko, já nejsem čarodějnice, já jen tak vypadám.
.Jela na cvičení se mnou a na celý autobus. -Tatínku, co to tady voní, je to kořalka?
.Dotčený táta po písemce z biologie. -Veverka si schovává jedlové šišky na zimu. Manželkou bažanta je koroptev.

Zdravím a pokračování příště. Petr Harry Šafry
 


Co život

24. srpna 2017 v 22:35 | Petr Šafránek |  Citáty
Helio Neto, jediný fotbalista ze družstva, který neletěl s týmem na pohár JižníAmeriky v letadle, které havarovalo: Musíte si víc užívat života, víc se z něj radovat. Víc se objímat, víc se líbat, víc ukazovat své emoce. Dělat všechno prostě dvakrát víc než můžeme, protože nikdy nevíme co se stane.

Petr Harry:
Svět není ani dobrý, ani zlíý, Je takový jakým jej my lidé děláme.

William Shakespeare:
Peklo neexistuje. Ďáblové a satani jsou mezi námi.

A něco klidnějšího:
Mnozí lidé jsou šťastní a nevědí o tom.

Tak buďte šťastní a přeji pěkné babí léto:

K zamyšlení

20. srpna 2017 v 22:31 | Petr Šafránek |  Poezie
Rozpory

Jsou velké a malé pravdy
Horujeme pro velké
Bojíme se malých

Jsou velké a malé cíle
Snažíme se o velké
Zapomínáme na malé

Jsou velké a malé činy
Oslavujeme velké
Neuznáváme malé

Protože malé pravdy, cíle a činy

Jsou někdy pro nás příliš těžké

Citáty a mé myšlenky

29. července 2017 v 13:28 | Petr Šafránek |  Povídání
Citáty
Petr Šafránek: Důchod dělím na dvě poloviny. Jednu použiji k životu, druhou šetřím na důchod.

Petr Šafránek: Svět od počátku svého stvoření ani dobrý ani zlý. Dobrým nebo zlým jej činí my lidé.

Jack Kerouac: Díval jsem se na květiny v trávě. Jedna už opadala, druhá právě rozkvetla, nebyly ani smutné ani šťastné. Najednou mi došlo, že všechno přichází a odchází, i všechen smutek.I ten odejde. Smutný dnes, šťastný zítra, sstřízlivý dnes, opilý zítra: proč se trápit

Packard: Ženám se neprodává pleťový krém, prodává se jim příslib krásy.

Kerouac: Vyšel jsem ven do čistého úsvitu. Ale proč bych měl být rád, že je úsvit v němž se dozvím jen další válečné zvěsti; a proč bych měl být smutný, copak aspoň ten vzduch není čistý a svěží?

Steinbek: Věci, které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost a poctivost, pochopení a cit, jsou vnašem řádu doprovodnými rysy neúspěchu. A ty rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. A zatím co lidé obdivují ty první vlastnosti, milují to, co pocáhzí z těch druhých.

Faulkner: Na špatné lidi se můžeme spolehnout. Ti se aspoň nemění.

Vracím se z hor
poklonil jsem se bohům
k očistě duše

Půlnoční deštík
vzkřísil dnem unavenou zeleň
listy se ráno se rozzáří ve slunci
ku potěše všech poutniků

Zelený břečtan
pokryl staré hroby
skrývá výčitky

Malá studánka
zrcadlo lesním vílám
kdyžčesou vlasy

Ruiny kláštera
cítím posvátnost místa
najdu mír v duši?

Krásná jsou pole
vítr vlní osení
přislib úrody

V měční noci
láska nežně rozkvétá
verši básniků

Wiliam Shakespeare: Peklo je prázdné. Čerti a satani jsou mezi námi

Pár "letních" myšlenek

29. července 2017 v 12:21 | Petr Šafránek |  Poezie
Zbožňuji
vůni borových lesů
matka - Země jí hladí
slunce vítr oblaka
nosím je v duši stále
rozkvetlé horské louky
vůně mě nese krajem
to vše mi proudí v krvi
jsem částečkou všehomíra

Mé touhy mizí
v závojích podzimních mlh
s jarem se vrátí

Osmého srpna
vyšel stříbrný měsíc
daroval vnoučka

Oblačná říše
probouzí tvou fantazii
lehni do trávy a vidíš
krajiny lesů hradů hor
když jsi dítě či snílek
ztratíš se v bílé a modré
snad uvidíš i anděly
ti jsou úplně nejvýš
mraky jsou křídla
hlídají tě aniž víš
poděkuj pokorně

Sluneční duše
slunce vytáhne z města
začnou jim toulky
nasají krásy země

o nichž v zimě snívají

Pár myšlenek

28. dubna 2017 v 10:48 | Petr Šafránek |  Poezie
Venku prší. I to je jarní dubnový den. Jsem zvědavý jaká bue kalamita na nebi na filipojakubskou noc. Odpoutávám se do slunečních krajin, které mám ukryty v duši. První nevydanou sbírečku jsem nazval Hledání poezie všedního dne, na tento název mě navedl kreslíř, filozof a humorista pan Renčín. Na obrázku sedí jeho dva chlápci v hospodě, nad nimi vrchní s utěrkou přes ruku a se dvěma rumy. "Pane vrchní, t rumy tři. Čekáme ještě poezii všedního dne. Během doby jsem došel ke snaze vyjádřit podle starých dálně východních básní sedmnácti slabikami ve třech řádcích.

Zářivé slunce
modré a bílé nebe
rudá tvé lásky

Bezy zas voní
v kobercích pampelišek
bílá chudobek

Vlahý jarní vítr
nese poselství jara
rozkveťte lidé

Letí rorýsy
křídly řežou oblaka
krása volnosti

Divoké husy
zdraví mě z výšky nebe
vydej se s námi

...budu pokračovat později.

Den poezie

21. března 2017 v 12:21 | Petr Šafránek |  Poezie
Musím přiznat, že mě Hanka Otavínka dnem poezie tzv. pošťouchla vpřed. Tak jen pár řádků. Přeji poetické jarní dny.
Váš Petr Harry Šafry

Maličkost
Upoutala mě květinka u cesty
zazářila drobounkými kvítky
krásný okamžik - málokdo ho prožije
jen ten kdo má stále duši dítěte

Bílé prázdno
Bílý list papíru
a zabloudilé myšlenky
chladná hrst sněhu
co zapomněla něhu
v dálce pláčí milenky
smutek je bílý
myšlenky beze slov sílí
v barvě slonové kosti
slova jsou přece hosti
co na věty se skládají
jenom pár vět hezčí je svět

a splín ztrácí se potají

Banality
Slyšel jsem zpívat kosa
Banální věta
Tak jako
Ráno jiskří rosa

Na konci léta

Kříže
Když se ukřižovává,
kácí se strom.
Ten umírá dvakrát.
Jednou za sebe,
jednou za člověka.
Myšlenky
Jak hejno racků za oráčem
letí a víří mé myšlenky.
Sněží vzpomínky.
A z černé převracené země

klíčí láska.


Pražáci se maj (majó)

20. února 2017 v 9:48 | Petr Šafránek |  Povídání
Nemohu se nepodělit o nový poznatek funkčnosti magistrátu hl. m. Prahy. Je z oblasti jeho zdravotnictví. Dceři zemřela po dlouhé nemoci paní doktorka. Hned dveře vedle je v budově další praktická doktorka, se kterou se domluvila, že k ní bude chodit. Další postup je přímo z oblasti scifi. Sestřička paní doktorky pošle vyplněný a podepsaný formulář žádosti na magistrát. Tam se žádost uleží a do půl roku magistrát odpoví že ano. Mají toho totiž hodně. Sestřička jde vyzvednout do vedlejší místnosti kartu a odešle ji na magistrát. Tam ji do doby neurčité pošlou do ordinace vybrané paní doktorky. A JE TO!

Došel jsem k názoru, že neustálé snižování administrativy je nebezpečná školdivá choroba. Váš Petr

Ještě staý vtip předsametový. Když se narodilo socialistické zdravotnictví, přišly tři sudičky. Jedna mu dala, že bude zadarmo. Druhá, že nejlepší. A třetí, že bude pro všechny. Pak se objevila naštvaná čtvrtá, kterou nepozvali. Řekla: Co už jste rozhodly, nemoho změnit. Ale dávám mu do vínku, vždy budou platit jen DVĚ VAŠE SUDBY NARÁZ. Pohádka končí, dokud neumřelo, žije takhle šťastně dodones.

Kam dál